Právě jsme ukončili zajímavou debatu (evropská část asistentů v An Croi) o pohádkách.
Vždycky někdo řekl nějakou pohádku a popsal a ti druzí řekli, jestli to znají. S českými tituly jsme uspěli například s "Rumcajs a Cipísek", "A je to!", "Maková panenka", "Křemílek a Vochomůrka" a možná ještě něco dalšího, co už jsem zapomněl. Z toho, co říkali Magda a Tomek (oba Polsko) jsme s Dorkou buď neznali nic nebo jen velmi mlhavě.
To mne vedlo k úvaze, jak jsme na tom (Česi) v porovnání v okolními státy, resp. Slovenskem a Polskem (příklady budu vztahovat subjektivně k sobě). To, že většina Čechů téměř nikoho z těchto sousedních států moc nezná (muzikanti, spisovatelé... a teď i pohádky), jsem si všiml už dříve. Třeba z muzikantů bych si vzpomněl na Slovensku snad jen na Elán a v Polsku na Anawu.
Naopak u druhých pozoruji, že znají ledacos. Na Slovensku všichni dobře znají třeba Nedvědy, Spirituál Kvintet a nebo Spejbla a Hurvínka (samozřejmě je toho podstatně víc...) V Polsku to jsou např. výše uvedené večerníčky, ale z minulosti třeba Karel Gott a Helena Vondráčková.
Říkám si tedy, čím to je... Buď v oněch okolních státech nemají v tomto smyslu zajímavé osobnosti a Čechy jsou tak "bohatší" nebo je to tak, že Češi jsou tolik uzavření, že i velmi kvalitní věci se k nám prostě nedostanou. Samozřejmě by mi více imponovalo to první, abych mohl být více hrdý na to, že jsem právě z Čech.
| Deníčky na podobné téma |
|
Rozdíly Irska a Čech |