2003-01-21 - Domů
Právě jsem přišel na to, že mnozí asistenti si udržují vazby domů, s přáteli - pochopitelně. Zajímavé mi ale přijde, jakými různými způsoby se to vše děje.
Začnu tím, že jsou i tací, kteří prakticky domů nedávají žádné zprávy, jen sem tam pohled či malý balíček.
Opačný extrém jsou lidé, kteří domů volají. Typickým příkladem je Dorka, která například právě teď skončila hovor s maminkou na hodinu a půl. Pokud si dobře pamatuji, její rekord byl asi 2 hodiny se svým klukem. Je to zkrátka o tom, že asi potřebuje tyto lidi slyšet - a ti zase chtějí slyšet ji.
Takový Tomek na to jde trochu jinak. Ten má také potřebu si povídat, ale využívá přitom výhod internetu (chat). Takto si povídá především se svojí dívčinou - také kolem hodiny. Má to pochopitelně tu výhodu, že je to mnohonásobně levnější (cca 16x) než klasické volání.
Třetí variantu využívající výhod moderní techniky používám já. A sice klasický email. Nejvíce to vyhovuje mé trochu hloubavé povaze, protože nemusím nikam pospíchat. A mám to prakticky zadarmo.
A pak je to ovšem klasická pošta, kterou ze zdejších asistentů používá nejvíce opět Dorka.
Uvědomuji si, kolik vlastně máme darů k tomu, abychom mohli být spojeni s těmi které máme rádi. A vůbec nejde o to, jestli sedíme ve stejné místnosti nebo nás třeba dělí oceán...
