2003-08-04 - Brow Head - poslední volný víkend
Dle původního plánu jsem chtěl strávit víkend na nejlépe pustém ostrově a meditovat a tak. Od toho jsem z různých příčin upustil a našel jsem si pustý poloostrov Brow Head, který jsem našel při posledním víkendu. Je to nejjižnější bod Irska (o cca 150 metrů jižněji než Mizen Head :-).
Sám jsem předem ani v nejmenším nečekal kolik pěkného a zajímavého mi tento víkend přinese.
== Doprava ==
To bylo vcelku bez diskuse - stopem. Janet mne (a velkou těžkou krosnu) odvezla kousek za město. A ještě mne viděla, jak jsem chytil prvního stopa. To bylo dost fajn. Tam jsem jel na 7x. Z prvních 6ti aut mi 3 zastavily během pěti minut a jiné 3 byly dokonce první, na které jsem mávnul. Na poslední jsem čekal sice 20 minut, ale zase jsem viděl pěkná místa (zmíním se později). A to jsem neřekl, že ten nejdelší úsek (Bandon - Skibberen) jsem jel luxusním MB E240.
Zpět jsem jel na 4krát a opět s posledním ze Skibberenu jsem navštívil jen tak mimochodem několik pláží.
== Tábořiště ==
To jsem si vyhlédl již před čtrnácti dny. Poloostrov Brow Head je až na jeden obydlený dům naprosto liduprázdný a krásný. Míst na postavení stanu tam moc nebylo, ale něco jsem přece jen našel. Přímo na kraji útesů s nádherným výhledem na oceán.
== Sobota ==
To nejdůležitější na začátek bylo pořádně se vyspat. Toho jsem si opravdu dopřával. A když jsem se konečně vyplazil ven, přivítala mne čistě modrá obloha. Tak si říkám, že je čas na nějakou menší procházku. Hlavně mne lákal nedaleký poloostrov Crookhaven. Když jsem ho večer předtím viděl, řekl jsem si že to nesmím vynechat. Na tamních útesech mne zaujal bílý flek několik metrů nad hladinou, který jsem viděl z několika kilometrů. Jak se později ukázalo, jednalo se o tunel (přírodní) v útesech vysokých 30m a o délce stejné, tj. 30m. Celé to mělo jednu nevýhodu, zato dost podstatnou. Bez horolezeckého vybavení nebo člunu tam nebylo možné se dostat. A nejen to, skrz ten tunel bylo vidět jen ze dvou míst pevniny vzdálených 2 a 4km :-( a nebo z lodě, kterou jsem neměl). Ale i tak to vypadalo hodně zajímavě.
Tento poloostrov Crookhaven by podle mne byl úplný ráj na hledání tábořiště pro někoho "normálního". Dávno nepoužívané pastviny s kraťoučkou travičkou, pěkně zvlněná krajinka, útesy, moře... (musím ale podotknout, že jsem rozhodně nelitoval místa, které jsem si vybral já).
Když jsem se vrátil, bylo ještě brzké odpoledne, tak jsem vyrazil na malý průzkum nejbližšího okolí. Útesy kolem vypadaly navýsost zajímavě. Tvořily malé poloostrovy čnící do moře, někde s trávou nahoře, jinde bez. Tak jsem jeden takový navštívil a trochu jej prošmejdil. To opravdu stálo za to, protože jsem našel něco úžasného. Pravé krystaly. Malé, téměř 100% průhledné kamínky. Tak jsem začal dolovat - od miniaturních až po docela malé :-) Lehce jsem se vykoupal a při sušení se jsem se opět pustil do hledání minipokladů.
== Neděle ==
Po krásném a dlouhém spánku jsem opět vyrazil do světa. Tentokrát jsem chtěl vidět pěkně zblízka místo, kterým jsem přijížděl v pátek. Z poslední vesnice Goleenu jsme totiž nejeli po hlavní, jak bych čekal, ale vzali jsme to mrňavou silničkou mezi kopečky. A když říkám mrňavou, tak to tak doopravdy myslím. Byly tam například taková místa, že obě zpětná zrcátka docela obyčejného auta se doslova prodírala houštím. Nebo tam byl tak ostrý hup, že jsme přes přední kufr neviděli, co je na druhé straně.
Chtěl jsem se trochu projít také po kopečkách kolem, ale měl jsem na to špatné boty, tak jsem toho nechal.
Protože sluníčko dnes nehřálo, zalezl jsem do stanu a prostě jsem si zbytek dne četl...
== Noci ==
Když jsem v sobotu večer nemohl usnout a přemýšlel jsem, co s tím, jen tak mimochodem jsem o půlnoci vykoukl ze stanu a ... čistá hvězdnatá obloha. Myslím, že to není v Irsku zcela běžný jev. A protože jsem v Irsku už nějaký pátek a ještě jsem nespal pod širákem, řekl jsem si, že teď je na to ta pravá chvíle. Totéž jsem udělal i v neděli a byl jsem více než spokojen :-)
Při nočních procházkách jsem měl takový divný pocit - konečně, že bych dostal strach? Možná... Noční chození v Irsku je pro mne čímsi novým.
== Fastnet Rock ==
Když jsem prvně vylezl v noci ze stanu, uviděl jsem něco... něco pro mne zcela neznámého. Každou chvíli po obloha rozsvítila docela jasným světlem. Vlastně to světlo spíš proběhlo nade mnou. A chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že to zřejmě bude světlo majáku - Fastnet.
Tak jsem vylezl na kopec, abych viděl ten zázrak. Fastnet Rock je malý ostrov daleko v moři a jediné, co na něm je, je právě maják. (Mimochodem, tento ostrůvek je vůbec nejjižnější bod Irska.) Většina majáků s Irsku již svoji činnost zastavila, protože již jsou "zbytečné". Toto je jedna z mála výjímek, které pracují dodnes. A tento pracuje znamenitě, alespoň dle toho, co jsem viděl.
Fastnet Rock byl ode mne vzdálený 14km a pronikavý světelný kužel jasně osvětloval poloostrov, který byl za mnou. Pravda, detaily jsem žádné neviděl, vždyť se ten kužel po pobřeží pohyboval rychlostí skoro 9km/s (31000km/h), takže to jen tak prosvištělo - ale ta vzdálenost mne prostě uchvátila.
== Počasí ==
V podstatě jsem byl spokojen. Co víc jsem si mohl přát, než většinu dnů sluníčko na opalování a tak vůbec. Trochu mne mrzí, že stále nevím, co je to skutečná bouře. Ale asi lepší nevědět co je to bouře než aby mi to odneslo stan...
== Závěr ==
Odpočíval jsem, četl jsem si, bydlel přímo na útesech, dělal malé procházky (tak na 4 hodinky), opaloval se, koupal, trochu lezl, fotil, nikde žádní lidé...
Prostě pohodový víkend, jaký jsem už hodně dlouho neměl.
