 |
|||
 |
 |
|
|
|||
|
|
Předběžně to vypadá, že tento deníček bude asi nejdelší ze všech, co jsem kdy psal, tak se to toho směle pusťme :-)
== Co to bylo za akci ==
Pouť kolem Irska, jejíž části jsem se zúčastnil, je vyjádřením víry tří mužů. Tito si nesou svá zavazadla po většinu oněch cca 2300km. Posláním této cesty je:
1) Zvěstovat evangelium (tím, že dělají cosi neobvyklého a setkávají se tak s lidmi)
2) Poznat nové lidi (myšleno křesťany) v koutech Irska, kde ještě předtím nebyli.
3) Udělat sbírku na dvě organizace (škola "Irský biblický institut" a Léčebna bývalých alkoholiků)
Celou cestu mají rozvrženu na 14 týdnů a já jsem se k nim přidal zhruba v polovině.
Veškeré informace týkající se tohoto tématu jsou k nalezení na: www.irishchristian.com/walk (v angličtině samozřejmě)
== Účastníci (se kterými jsem šel) ==
Jimmi Tobin (přezdívaný "Turbo") je ze západního Corku z vesničky Durrus. Pracuje v malém obchůdku a je posedlý chozením prakticky vždy a všude. Před třemi roky si vážně poranil nohu a je vedený jako invalida. Tuto pouť odevzdává Bohu jako poděkování za uzdravení.
Řekl bych, že to je první člověk, kterého znám, který má hodně společných rysů s Medwjedem. Popisuje se to dost těžko, ale podobný je třeba způsob psaní zápisků, způsob chůze atp.
Martin McCormack je z Dublinu. Pracoval v chemickém průmyslu, je studentem na Biblickém institutu a částečně pracuje s bezdomovci. Říká: mnoho let jsem si uvědomoval, že moje víra se nijak veřejně neprojevuje. Tato pouť mi dává příležitost hlásat svoji víru v Krista a podpořit v ní také ostatní. Je to vzrušující jít okolo naší krásné země a udělat sbírku na dvě hodnotné organizace.
Svojí povahou mi hodně připomínal Libečka (což většině lidí asi nic neříká :-). Skoro pořád jsem měl pocit, že za mnou jde nikoli Martin, ale právě Libeček...
== Proč jsem tam vyrazil ==
Já jsem si tuto akci a termín vybral především proto, že jsem si moc přál poznat kraj kolem oblasti Connemara. V tuto dobu se poutníci nacházeli právě v této oblasti. A musím říci, že termín byl úplně přesný, abych zakusil to nejzajímavější co jen šlo.
== Zavazadla ==
Když jsem se prvně s Josiem bavil o tom, co si mám vzít s sebou, velmi mne překvapil, že téměř nic. Stan? Ani náhodou. Spacák? Proč?
Přesto jsem do své velké krosny poskládal všechno možné, o čem jsem si myslel, že se možná může hodit. Jaké bylo potom moje překvapení, když jsem potkal Martina a Jimmiho a ti měli na zádech takové skoronic :-)
Už si trochu umím představit, že v minulých dobách mohl být někdo živ pouze jako poutník. Koneckonců i písmo praví: Neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl... [Mt 10,10]
== Croagh Patrick (763m) ==
Hora svatého Patrika (Croagh Patrick) je možná nejvýznamnější poutnické místo pro irské katolíky. Zvláště na svátek sv. Patrika se tam scházejí zástupy věřících.
Když jsem tuto horu uviděl poprvé (z autobusu), okamžitě na mne zapůsobila. Vypíná se z okolní krajiny podobně jako třeba náš Říp a vévodí celé zdejší oblasti.
Croagh Patrick bylo první místo, kam jsem po setkání s Martinem a Jimmim vyrazil. Martin zůstal pod kopcem a odpočíval. Jimmi a já jsme vyrazili na vrchol. Celkem nám to šlo (já byl čerstvý a Jimmi je nesmírně houževnatý) a nahoru a zpět jsme to měli za hodinu a tři čtvrtě (což je polovina obvyklého času). Asi to bude tím, že jsme většinu cesty běželi.
Z vrcholku byl úžasný rozhled, zvláště když nám přálo počasí a viděli jsme na všechny strany.
== Jak a kde spíme (a jíme) ==
Pokud měl Martin měl v okolí nějaké známé, měli jsme vše zajištěné u nich (jídlo, možnost se osprchovat, ubytování atp.) Co bylo úžasné, s jakou otevřeností a pohostinností nás všude přivítali (často i neznámí lidé). Pokud se stalo, že v okolí nikdo známý nebydlel (celkem 3x), spali jsme v Youth hostelu. A i tam se nám občas dostalo velmi milého přijetí.
== Kdo nás hostí ==
První noc to byli starší manželé, kteří nám připravili výbornou večeři a pak (k mému dosti velkému překvapení) mne nechali bez nejmenšího problému u nich doma samotného. (Šli totiž na kuželky a já nechtěl utrácet.)
Další noc (v sobotu večer) pro nás přijel jeden pán s městečka vzdáleného bezmála hodinu a půl cesty - a hodinu a půl k nim samozřejmě. Opět krásné přivítání, večeře a ubytování u dalších lidí...
Další krásné překvapení bylo v posledním z Youth hostelů (IYHA - Ben Lettery), o který se starali mladí manželé z Holandska. Nejdříve jsme dostali na ubytování slevu. Pak se o nás celý večer pěkně starali a druhý den nám ještě odvezli batohy na místo dalšího cíle.
O posledním ubytování se zmíním dále...
== Koho jsem potkal ze zahraničí ==
Mnozí z těch, u kterých jsme přebývali nebyli Irové. Irsko je velmi populární zejména pro Holanďany, kteří se v Holandsku nemají kam hnout. Rodina (se čtyřmi dětmi), která nás hostila druhý a třetí den byla právě z Holandska. Jak jsem psal výše, ubytovatelé v hostelu bylé Holanďané taktéž. Zřejmě zde v Irsku nacházejí více prostoru pro život.
Spali jsme také u mladých manželů, kde manželka byla Japonka. Bylo pěkné si povídat o našich kulturách. Celkově moc příjemné.
... a málem bych zapomněl, že v jednom z hostelů jsem potkal Čechy. Mladá dvojice Alois a Lenka na prázdninách. Opravdu pěkně jsme si popovídali.
== Vnímání vzdáleností ==
Nevím, zda je to tím, že třeba benzín je tady v Irsku mnohem levnější (relativně k platům) nebo něčím jiným. Fakt je takový, že pokud jsou dvě místa od sebe vzdálena třeba dvě hodiny jízdy, tak to je pro Iry prakticky za rohem. Jak jsem již psal, Ben pro nás jel v sobotu večer hodinu a půl a stejnou dobu zpět. V pondělí ráno absolvoval tutéž cestu ještě jednou, když nás odvážel zpět na místo. Takových příkladů mám samozřejmě ze zkušenosti mnohem více.
== Delphi ==
Procházeli jsme místem, které je podle mnohých nejlepším místem v Irsku, jak strávit volný čas - tedy pokud na to máte :-)
Deplhi je vesnička se superluxusním hotelem. Co je ale důležité, je její poloha. Leží v klínu tří horských hřebenů, které jsou v tomto kraji opravdu nádherné. Jsou tam nádherná jezera a říčka velmi vhodná na rybaření. A konečně je to kousek k moři, které přímo vyzývá vyrazit někam třeba na jachtě.
== Co v Čechách nevidím ==
V jednom místě našeho putování (Killary harbour) jsme viděli mořské farmy na chov lososů a mořských lastur. Jedná se o zvláštní druh podnikání. Licenci k tomu totiž má jen málokdo. Na pohled tam sice nic zvláštního nebylo, ale vím, kde to příště hledat, až to někoho bude zajímat...
V Irsku se používá (na české a myslím i evropské poměry) dosti zvláštní druh topení. Tím, že je tu hodně vlhká a těžká půda, zemina tleje jiným způsobem než u nás. Tu je možné pomocí speciálního rýče vyrýpnout a usušit a vydatné topení je na světě. Irové tento druh prací dělají už odedávna a dodnes je možné vidět mnoho farmářů i obyčejných vesnických lidí, jak si na nehostinné a mokré půdě připravují topení.
== Irská živá hudba ==
Do hospody moc často nechodím a tak pivo a irská hudba, kterou je tam možné slyšet, jde trochu mimo mne. Konečně se mi naskytla příležitost trochu posedět, popít, poslouchat. V irských hospodách se hraje prakticky výhradně irská lidová - folková. A hodně často je to hudba na úrovni s množstvím nástrojů. Příležitostně je možné živou hudbu slyšet třeba v šesti hospodách z deseti současně. Což mi přijde docela neobvyklé - a pěkné.
== U řezbáře ==
Poslední noc jsme měli zajištěnu u Martinových známých O'Neillových. Bylo to pro mne krásné překvapení k zakončení mých prázdnin. Liam je totiž řezbář. Je pravda, že anglické slovo woodturner jeho řemeslo vystihuje lépe, protože Liam pracuje hlavně se soustruhem. Jeho díla jsou opravdu úžasná, srovnatelná s tím nejlepším, co jsem viděl v Čechách. Jeho záběr je od malých předmětů třeba pro dekoraci, přes střední praktické nádoby do kuchyně i jinam, až po velké sochy. Na své internetové stránce (www.liamoneill.com) svá díla celkem pěkně prezentuje.
== Gipsy hudba v Galway ==
Cestou zpět z prázdnin už nic zvláštního nebylo. Tedy až na to, co jsem viděl v Galwayi. Malá rodinka (tatík, maminka a dvě děti) hráli na malém náměstíčku muziku. Takovou trochu cikánskou, velmi energickou. To není snad nic tak zvláštního, ale ta hudba byla skutečně dobrá. Holčina, které mohlo být tak 8 let bravurně hrála sóla i doprovod na mandolínu a malý klučík - jestli mu bylo 6 - obohacoval vystoupení kvalitními perkusemi. Tak to jen taková epizodka na závěr mého výletu.
== Irové / Češi ==
Často jsem si kladl otázku, jakými dobrými vlastnostmi se zásadně liší Irové a Češi. Myslím, že jsem na to již přišel. Lidé obou národů jsou přátelští, ale je tu zásadní rozdíl. Irové jsou velmi přátelští k cizincům, hosté zdaleka jsou zpravidla velmi vítáni. U Čechů se v těchto případech projevuje spíše nedůvěra. Řekl bych, že naopak je to s přátelstvím sousedským. Zde v Irsku každý dům žije svým vlastním životem a co je vedle u souseda, to je jim v podstatě jedno. Myslím, že Irové velmi často své sousedy ani neznají. To mi v Čechách přijde těžko myslitelné - třeba ve smyslu, že soused sousedovi často rád pomůže.
== Jiné ==
V Irsku jsem nyní již devátý měsíc, ale vypadá to, že mne stále cosi jinak obvyklého překvapí. Když jedu autem nebo na kole vím, že se jezdí vlevo. Když přecházím vozovku, podívám se již na správnou stranu. Autobusovou zastávku už také najdu. Ale když jsem nyní začal po silnici chodit, uvědomil jsem si, že když slyším zezadu přijíždět auto, přijede jinde, než jej podvědomě očekávám.
Tento týden mi také přinesl řadu nových slovíček, zejména z biologické oblasti. Takže už znám "všechny" rostlinky, ptáky a jiné králíky...
Než jsem ná prázdniny vyrazil, říkal jsem si: Irsko už znám celkem dobře - vždyť co vše už jsem viděl... A teď kdykoli jsme někoho potkali, povídal o nejhezčích místech v okolí, která určitě stojí za to navštívit. Takže teď po týdenních prázdninách mám pocit, že jsem vlastně ještě nikde pořádně nebyl.
Takový zvláštní postřeh mám k vnímání teplot Evropany a Iry. V Irsku lidé neznají teplotní extrémy podnebí tak jako u nás (nechá-li se to tak říci). A když pak v létě nastanou horka nebo v zimě skutečná zima, často to těžko snáší. Zajímavé ale je, že se to projevuje například u jídelního stolu. Jídlo, které považujeme za přiměřené, může pro Ira snadno být příliš horké či studené. A hrnek s horkým čajem by Ir nikdy nevzal do ruky natož aby se jej snažil vypít.
V jednom místě našeho putování jsme viděli něco skutečně neobvyklého. Korálovou pláž. Na první pohled vypadá jako každá jiná. Kdyby mi o tom Martin neřekl, tak si ničeho nevšimnu. Barvu mají korály stejnou jako písek, ty nejmenší částečky jsou od písku téměř nerozeznatelné. Byly tam ale i větší kousky korálu, které jsou každý unikátem - řekl bych podobně jako vločky. Co ale korálovou pláž popisovat, lépe bude tam přímo vyrazit - je to první pláž na jih od městečka Clifdenu.
== Závěr ==
Závěrem? Prázdniny sám hodnotím spíše skutečně dobré než krásné. Viděli jsme skutečně hodně krásných míst, ale také jsme dost času strávili na silnici, kde nic zvláštního nebylo. Zato těch zajímavých lidí, které jsme potkali, to je nenahraditelná zkušenost. Přesto, že jsem v předchozím odstavci psal, že vlastně Irsko neznám, tato zkušenost mi jej pomohla lépe pochopit velmi krásným způsobem.
 Staroušek ve Westportu |
 Martin McCormack |
 Jimmi Tobin a Ben Santing |
 Jimmi Tobin |
 Korálová pláž |
 Pohoří Twelve Pins |
 Pochodníci kolem Irska |
 Pohled z Croagh Patrick |
 Connemara |
 Náprstník |
 Deplhi |
 Killary harbour |
 Martin McCormack |
 Záliv v Connemaře |
 Connemara - záliv |
 Pobřeží v Connemaře |
 Connemara |
 Connemara |
 Connemara - plná jezer |
 Connemara |
 Connemara |
 Connemara |
 Martin McCormack |
