2003-03-30 - Irský jazyk
Chtěl jsem se během svého pobytu zde v Irsku dozvědět co nejvíce i o irštině. Zjišťuji ale, že k tomu nemám čas a ani moc prostředků. Je to ale natolik zajímavé téma, že jej nechci v deníčku opomenout. Autorem následujícího textu je P. Ondřej Salvet, toho času kaplanem v Sedlčanech.
Irština je starobylý keltský jazyk. Nepodobá se ničemu, co by našinec mohl znát, ale podobně jako jiné evropské jazyky má hodně slov latinského původu. V důsledku dlouhodobé kolonizace a jako přímý následek hladomoru v roce 1842, kdy dva miliony Irů pomřely nebo emigrovaly, se irština jako rodný jazyk udržela jen ve čtyřech oblastech na západě země. Počítá se s několika desítkami tisíc rodilých mluvčích. V současnosti je silná tendence irský jazyk oživit. Každý Ir se učí irsky od dětství, ale, omlouvám se za to přirovnání, vypadá to asi jako před pár lety u nás s ruštinou - co je povinné, je málokomu milé a tak většina maturantů zvolna ale jistě zapomíná. Zvláště v Severním Irsku, kde není výuka povinná, je mnoho Irů kteří svým vlastním jazykem neumí promluvit ani slovo.
Psaná irština vypadá úplně nečitelně. Je to důsledek spřežkového pravopisu - nebýt M. Jana Husa, možná bychom dopadli podobně. (A co se týká češtiny, nevím, jestli bychom jí dnes mluvili nebýt pánů jako Dobrovský a Jungmann). Výslovnost sama není složitá, rozhodně mnohem jednodušší pro Čecha než pro Angličana. Problém je ale v tom, že čtyřem zmíněným oblastem odpovídají čtyři dialekty a navíc je tu cosi jako spisovná irština. A protože Irové sami se učili vyslovovat když byli děti, nikdo vám není schopen říct, jak vlastně tu změť souhlásek číst. Mimochodem, dobře to ilustruje jejich naturel: nikdy v historii nebyli Irové jednotní a zdá se, že ještě dlouho nebudou, a bohužel nejde jen o výslovnost irštiny.
