 |
|||
 |
 |
|
|
|||
|
|
Na svůj první volný víkend jsem si naplánoval menší výlet. Určitě jsem chtěl nějaké hory, ale aby to zas napoprvé nebylo nic extra náročného, protože jsem si říkal, že bude dobré nejdříve vyzkoušet, jaké jsou v Irsku podmínky pro život venku. Vybral jsem si tedy pohoří Derrynasaggart kousek od města Killarney směrem ke Corku, jejichž nejvyšší hora měří 691m.
Malá odbočka: Z hlediska podnebí se mi jeví nejpřijatelnější připočíst k výšce asi 1000m, a dostaneme výšku srovnatelnou s podnebím u nás. Znamená to tedy, že tyto hory bych (klimatem) přirovnal asi ke Krkonoším. Nejvyšší hora Irska Carrantuohill (jihozápadně od Killarney) měří 1038m.
Epizoda - cesty tam a zpět: Dle doporučení jsem upustil od cestování na kole a zkusil jsem stop. Zdá se, že to je velmi vhodný způsob cestování Irskem. Cestou tam jsem jel Felicií(!) s místním člověkem, znalým terénu, lidí, hudby... Moc si pochvaloval auto (mimochodem - Anglicky se říká: [felíča]), a jinak zajímavé popovídání.
Zpátky jsem se vezl jakýmsi Italem (trvale v Irsku), který zase měl zajímavý pohled na tuto zemi "zvenku".
V úterý jsem se odpoledne dostal do lokality, kam jsem přibližně chtěl. Šlo tedy o to kousek někam dojít a najít vhodné místo na spaní. Lhostejně jsem míjel poslední dobré pastviny, abych pak stan postavil na místě kousek od cesty, hrbolatém, mokrém a z kopce. Ale vyspal jsem se dobře, to nemohu popřít.
Hned ve středu ráno jsem objevil důležitou skutečnost, v Irsku se asi poměrně často vyskytující. Existuje hodně cest, které jsou dosti dlouhé (jednotky kilometrů) aby pak zničehonic skončily. A skutečnost / zkušenost druhá - není příliš vhodné z cesty někam odbočovat, neboť zpravidla následuje nechutné promočení.
Nicméně úspěšně jsem se dostal na úpatí hřebene, po němž jsem chtěl jít. To jsem zjistil, že nahoru se jít sice dá, ale všechny cesty vedou jaksi kolmo ke směru, kterým jsem chtěl jít... (v podstatě to byl serpentiny, jak jsem posléze zjistil).
Na hřebeni k mému překvapení cesty sice občas byly, ale všechny vedly opět kolmo ke směru, kterým jsem chtěl jít (v podstatě hřeben pouze přecházely, jak jsem posléze zjistil :-). To, že tam cesta nebyla, mělo pochopitelně ten důsledek, že jsem na hřebeni skoro mohl plavat, kolik tam bylo vody.
Nevím, jak moc je to v Irských horách běžné, ale absolvoval jsem pravděpodobně svoji doposud nejnáročnější "větrnou zkoušku". Vítr byl tak silný, že pokud jsem chtěl stát, musel jsem mít rozkročené nohy a ještě jsem měl co dělat. A mít klobouk normálně na hlavě, tak už ho nemám (měl jsem jej schovaný pod pláštěnkou). A přelézat ostnaté ohradníky za takovéhoto větru a v dešti je docela zajímavá zkušenost.
Úspěšně jsem zdolal horu Mullaghanish (648), abych se vzápětí zanořil do hlubokého údolí. To jsem zjistil další věc, že třeba z různých stran vedou cesty přibližně k jednomu místu, aby se tam nepotkaly. Ano, byl jsem třeba na dobré cestě a k jiné - asi 2km vzdálené - cestě nevedlo přímo nic (a obklikou to bylo asi 30km). V tomto případě se nejednalo o žádné prudké srázy nebo něco podobného, ale "jenom" o neprostupný les. Protože jsem to ale potřeboval a teoreticky mohl projít, pustil jsem se podél pravého břehu potoka dolů (protože na pravém břehu začínala další cesta).
Pak se stalo to, co jsem sice nechtěl, ale čekal, a to že zprava přijde potok, který nepřeskočím. Potok přišel - tedy spíše řeka :-( Tak jsem zkoumal, jestli jsou boty tak mokré, že by se nevyplatilo je zouvat a ke mému překvapení tam ještě nějaká suchá místa byla. Tak jsem vybral co nejširší místo s velkým proudem a pustil jsem do brodění. Úspěšně (po kolena ve vodě) přebroděn jsem s radostí pokračoval už po cestě.
Jelikož se mi zrovna ve stanu spát nechtělo, rozhodl jsem se najít střechu. Už jsem moc nedoufal, že se mi to do setmění podaří, ale výsledek vysoce předčil má očekávání. Před několika lety opuštěný dům na mne čekal kousíček od řeky. A co mě překvapilo nejvíc byla postel a - světe div se - elektrika a světlo.
Původně jsem ve čtvrtek chtěl zdolat další dva kopce, ale vzhledem k promočeným botám jsem nechtěl riskovat nějaké nachlazení, tak jsem si to přes takový menší hřebínek nasměroval domů. Počasí bylo krásné, zvláště na horách.
Vysoce oceňuji několik věcí, které jsem s sebou měl: kvalitní boty, které hodně dlouho udržely mé nožky v suchu. Klobouk, který mi hodně dobře chránil hlavu. A konečně "vařík", unikátní systém pro přípravu teplého jídla pro jednu osobu.
Nějaký závěr? Asi by měl být. Hory v Irsku mohou být opravdu hodně drsné, když se "to" sejde. Možná by se mohlo zdát (často píšu o negativních věcech), že se mi tu třeba nelíbí, ale asi to bude naopak. Jednak o pozitivních moc psát neumím a druhak možná právě ty (pro mne) negativní věci činí tuhle zemi jedinečnou, krásnou a v mnohém ještě neobjevenou. Každopádně se těším na další výlety po zdejších končinách.
| Deníčky na podobné téma |
|
Praktické zkušenosti v Irsku Osobní zkušenosti v Irsku Výlety - vícedenní Příroda Podnebí |
