2003-02-07 - Killarney National Park podruhé
Tomek, Dorka, její kluk Honza a já jsme zjistili, že máme všichni dnes volno. A protože se nám podařilo zapůjčit auto, rozhodli jsme se pro výlet. Rozhodování bylo více než těžké, protože jsme každý měli úplně jiné představy o pěkném výletu. Já a Dorka jsme nechtěli strávit všechen čas v autě, Hozna chtěl do vnitrozemí a Tomek rezolutně odmítal opustit značenou cestu a preferoval místa v turistickém průvodci. A najít něco, co by vyhovovalo všem, bylo téměř nemožné. Ale podařilo se nám najít jedno místo v Killarney National Park (Gap of Dunloe), které splňovalo prakticky všechna kritéria.
Skutečně hodně zaříznutým údolím vede silnička kolem mnoha krásných horských jezer. Šlapali jsme, fotili a šlapali a bylo to moc pěkné. Všichni byli navýsost spokojeni, protože ani počasí nebylo tak špatné. Sluníčko se nám sice odmítalo ukázat, ale alespoň nepršelo.
Po sedmi kilometrech (na druhém konci údolí), jsme se s chutí pustili do oběda u moc zajímavého, ale nepopsatelného vodopádu. Následovalo těžké rozhodování, co dál. Zpátky totiž vedla cesta jen jedna - ta samá, co jsme po ní přišli. A protože se tam tudy většině z nás nechtělo, vzali jsme to přes hory. Kdysi kdesi už jsem psal, jak to vypadá v irských horách: mokře nebo podmáčeně. Důsledek toho se projevil velmi citelně na našich botách a ponožkách. Ale zase jsme měli možnost se na ta krásná jezera dívat i odjinud - prakticky přímo shora.
Dostat se do hor s lidmi z Archy je myslím také zajímavé. Zvláště když se výlet většině z nás líbil moc. Vlastně jen Tomek povídal, že to bylo moc pěkné a zajímavé, ale již nikdy více.
V Gap of Dunloe
|
