2003-07-20 - Jihozápadní Cork
Postupně začínám poznávat, že různé končiny stojí za to poznat více, jiné méně. Oblast jihozápadního Corku (county) patří rozhodně k té první skupině.
Jeden z posledních volných víkendů jsem věnoval právě této oblasti.
== Čtvrtek ==
S kolem jsem se svezl autobusem do městečka Clonakilty. Nic zvláštního se cestou nepřihodilo. Tedy až na to, že jsem někde v půli cesty viděl z okénka autobusu sedět na lavičce u řeky človíčky Mika a Donieho...
První zajímavé místo, které jsem pak během cesty navštívil byl možná vůbec nejznámější "stone circle" v Irsku jménem Drombeg. Je to jeden ze starých kamenných kruhů z keltské doby používaný zřejmě k různým obřadům.
Během cesty bylo krásné počasí, tak se mi konečně po dlouhé době ukázalo moře v těch nejkrásnějších modrých barvách.
Navečer jsem dojel do vesničky Barloge a k jezeru Hyne. Místo je to velmi zvláštní. Zvláště to jezero. Ono to vlastně není ani jezero, ve skutečnosti je to moře se vším všudy - slaná voda, příliv, odliv... Ale s okolním mořem je spojeno jen velmi úzkou úžinou, takže na pohled to skutečně vypadá jako jezero. S několika ostrůvky uvnitř i těsně za tou úžinou vytváří dojem čehosi jedinečného.
Během malé večerní procházky koukám, že jsou v moři místa, kde se zničehonic objevují vzduchové bubliny... trvalo mi to notnou chvíli, než jsem zjistil, že to jsou potápěči :-)
Zajímavé to bylo večer při hledání místa na spaní. Při jízdě po malé silničce jsem viděl v kopci pěknou zídku a za ní jsem tušil celkem pěkný trávník. Tak jsem se tam vyšplhal a uviděl jsem pěkný park s krátce posekaným trávníkem. Bylo to celkem velké, tak mne napadlo, že se tam s malým stanem někde jistě vejdu. Přitáhl jsem kolo se zavazadly a vydal se na malý průzkum okolí. Při návratu jsem uslyšel štěkot psa uviděl jsem i postaršího vousatého pána. Trochu jsme povídali, já řekl, že hledám místo na spaní a že jsem se s kolem dál kvůli křoví nedostal. A protože jsem opravdu dál nic nenašel, ptal jsem se ho jestli náhodou o něčem neví. Široko daleko prý nic není, ale když to bude na jednu noc, tak prý mohu přespat tam v té zahradě. Majitelka (90ti letá paní) tu teď stejně není a když mne neuvidí nikdo cizí, tak je to v pohodě. Zřejmě to byl hodný správce. Místo krásné tiché, rovné, zkrátka, co víc si přát...
== Pátek ==
Ráno jsem dorazil do rybářské vesnice Baltimore. Navštívil jsem tamější maják odkud byl celkem pěkný pohled na okolní ostrovy, moře a tak vůbec. Další zajímavá zkušenost mne čekala v přístavu.
Malým trajektem jsem se přeplavil do další rybářské vesnice Skull. Tato cesta byla celkem pochopitelně zajímavá. Mimo jiné např. proto, že jsem na této zhruba hodinové cestě byl jediný pasažér. Tak jsem měl dost času popovídat s posádkou (což byli mladí kluk a holka). Řekl bych, že moře nebylo ani rozbouřené ani klidné. Velmi mne překvapilo, když jsem viděl třeba malou rybářskou pramičku - tedy s benzínovým motorem - jak se na moři kolébá. Skutečně mi přišlo, že se musí každou chvíli potopit. Přijít větší vlna o 5 - 10 cm, tak je (podle mne) kocábka okamžitě pod vodou...
Brow head. Opět jedno z míst s několika NEJ. Jedno z nevyvratitelných je, že Brow head je nejjižnější místo Irska (pokud nepočítám ostrovy). Obecně je za nejjižnější považován Mizen head, který je o pár kilometrů vedle. Ale podrobná mapa a znalci říkají své. Brow head vypadá jako ostrov někde velmi daleko od jakékoli civilizace. Je tam tedy z minulosti (cca desítky let) několik domů a strážní věž, ale tam již dávno nikdo nebydlí. Toto místo patří mezi těch několik, co neumím popsat slovy a ani fotky nejsou nic moc. To se prostě musí vidět na vlastní oči.
Mizen head. Jak jsem říkal, "nejjižnější" místo Irska, velmi populární a turisticky atraktivní. A to až tak moc, že nelze opustit vyznačenou stezku, kde by to bylo opravdu zajímavé a krásné. Z toho jsem byl trochu zklamán (zvláště když jsem musel zaplatit vstupné).
V této lokalitě jsem také trochu stopoval. Nejzajímavější moment se ukázal ve chvíli, kdy jsem zrovna jel s pravými Iry. To se nechalo slyšet hlavně podle naprosto nesrozumitelného a typického jihozápadního nářečí. A jak tak koukám, na pultíku před spolujezdcem leží pravý nefalšovaný týdenník Respekt! Prý mají známého z Čech a právě mu vezou noviny, protože o ně moc stojí :-)
== Sobota ==
Když jsem před 14 dny putoval Connemarou, myslel jsem si, že Killary harbour je jedno z mála výhradních míst, kde se pěstují mušle. A teď - pomalu v každém zálivu je nějaká farma tohoto typu...
Poloostrov Beara je podobně jako Dingle považován za jednu z nejkrásnějších oblastí Irska. Já mohu jen potvrdit, že tomu tak skutečně je. A to i přesto, že jsem k tomuto poloostrovu jen "přičichl".
Nejdříve mne na pobřeží přivítaly ohromné vlny, kdy skutečně mokro bylo i docela vysoko 15 metrů od normálního břehu. Je to zvláštní pocit cítit ty obrovské kapky, když jdou přese mne.
Healy pass. Je to jedna ze silniček, které vedou z jednoho zálivu do druhého přes horský hřeben. Silnice vede velkým údolím. Úplně báječně se klikatí z jedné strany údolí na druhou.
Hungry hill, na který jsem si udělal procházku je nejvyšším kopcem na tomto poloostrově. Kromě docela husté mlhy, která se místy vyskytovala, nebyl ničím zvláštní - tedy pokud za zvláštní nepovažuji to, že jsem cestou dostal strašný hlad. Ten mne na samém vrcholku přešel a objevil se opět při cestě zpět :-)
Konečně jsem také potkal poměrně známé "midges" - mušky (tedy ne, že bych si to přál :-). Jsou to taková mrňavá nic, které koušou. Kohokoliv a cokoliv. A aby ta mrňavá nic mohla kousat, potřebují - totiž nepotřebují téměř nic. Prolezou mršky každou dírkou. Naštěstí ve svém stanu žádné dírky nemám, tak se mi jim vcelku podařilo ubránit...
== Neděle ==
Předně musím říci, žr jsem vstal o půl hodiny později. To mělo svůj velký smysl. Když jsem totiž vylezl ze stanu abych jej sbalil, přihnal se velký liják. Tak jsem do něj opět zalezl, počkal až přejde a pak už to bylo v pohodě. Je jasné, že vstát jako obvykle, byl bych pěkně promočený hned od rána. Cesta - už směrem domů - vedla několika zajímavými místy. Tak nejdříve jsem se po malé silničce vyšplhal na místo, kde se nachází nejvýše položená hospoda v Irsku (321m n.m. :-) Chtěl jsem si tam dát čaj, ale bohužel měli zavříno.
Tak jsem pokračoval dál po malé nádherné silničce mezi kopečky. Ta vedla téměř po vrstevnici, ale tak, že přecházela z jednoho pěkného údolí, přes sedlo do jiného a pak zpět na původní stranu, ale to už se objevilo zase jiné údolíčko. Řekl bych taková skutečně pěkná silnička právě na kolo.
== Počasí ==
Nevím, jak to popsat. Nejlépe, řekněme, Irské. Ale v podstatě dobré. Ačkoli jsem si zapomněl vzít některé důležité věci (jako třeba bundu nebo pláštěnku), tak jsem skutečně zmokl jen jednou poslední den. Jinak vždycky, když se objevil větší déšť, byl jsem někde pod střechou (na lodi, ve stanu, pod stříškou na obědě a tak...).
== Jinak ==
Myslím, že toto byl první delší výlet, kdy jsem utratil více peněz za skutečné potřeby výletu než za to, co jsem cestou ztratil či rozbil.
== Závěr ==
Co dodat. Mohu říci, že poloostrov Beara patří (spolu s poloostrovem Dingle) k tomu nejhezčímu, co lze v jihozápadním Irsku vidět. Právě dnes odjela do této oblasti Janet (Zimbabwe), a pozítří se tam chystá na prázdniny Anna (Německo).
