Úvod
Deníčky
Fotky
Autor
www.proverbius.net

2003-02-23 - Prázdniny

Po dlouhé době opět sedám k papíru s tužkou v ruce a přemýšlím, jak vměstnat všechny své zážitky do tohoto povídání...

Po uvážení jsem se rozhodl, že nejvhodnější způsob, jak využít své sedmidenní prázdniny, bude sbalit si své saky paky a vyrazit kamsi na kole. Druhá varianta byl ještě stop, což se mi k této příležitosti moc nezdálo.

== Pondělí ==
Dopoledne jsem tak ještě jezdil po městě a nakupoval co se dalo a co jsem si myslel, že budu potřebovat.
Po obědě jsem si sbalil vše co jsem chtěl, naložil na kolo (půjčil jsem si z An Cuanu) a vyrazil směrem na západ. Vzal jsem to starou cestou do Macroomu podél řeky Lee a dále stále podél téže řeky ke Gougane Barra parku. To je velmi zajímavé a atraktivní místo (proto jsem tam nejel, protože se tam pravděpodobně dostanu i někdy později) a poblíž se mi podařilo najít pěkné místo na přespání.

== Úterý ==
To už byl podstatně zajímavější den. Dojel jsem do Glengarriffu - městečko v jednom ze západních zálivů (Bantry Bay) a odtud přes pohoří Caha Mountains na sever do Kenmare. Tato silnička je v mnohých průvodcích značená jako opravdu krásná a je tomu tak. Ačkoli to není výše než 300 metrů na mořem, jsou to již skutečné hory a samozřejmě silný vítr. Nádherná hluboká údolí, která se mi otvírala, v Čechách prakticky k nalezení nejsou. Tento den jsem fotil tolik, že kdybych tak fotil stále, nestačily by mi zásoby filmů (no, ono jich zas tak moc nebylo :-)

== Středa ==
To jsem si naplánoval moc pěknou cestu před dvě horská sedla. První z nich byla část bývalé stezky Killarney - Kenmare. Skutečně bylo znát, že tam opravdu kdysi něco vedlo, dnes už je to jen pro pěší. Druhé sedlo bylo vždycky jen pěší stezka. A na zádech jsem kolo nenesl jen proto, že bylo moc těžké. Jinak tomu terén docela odpovídal. Ale nádherné scenérie, které se mi přitom otvíraly skutečně stály za to.

== Čtvrtek ==
Tak trochu jiný den. Našel jsem si docela pěkný okruh kolem ne příliš velkého kopce a částečně podél jezera Lough Caragh a také podél moře (konec zálivu Dingle Bay). Právě protože to byl okruh a nechtěl jsem se moc tahat s kolem, šel jsem pěšky. Protože se mi zdálo, že mám ještě čas, zašel jsem se podívat na poloostrov Rossbehy. Je to taková dlouhá nudle a všude kolem písek. Když jsem to viděl, skoro jsem nevěřil, že něco takového vůbec může existovat. Prostě písečný poloostrov. Nic jiného než písek. Bylo to porostlé jakýmisi travinami. Vítr z toho vytvořil malé hory s vrcholky, údolími, proláklinami... Skutečně hodně zajímavé. A protože bylo právě 6 hodin a zapadalo sluníčko, viděl jsem ho prvně zapadat přímo do moře :-)

== Pátek ==
Tak jsem si řekl, že před cestou zpátky potřebuji trochu odpočinku a zároveň se nějak přiblížit ke Corku. Nic zvláštního jsem tedy už neplánoval. Ráno jsem si trochu poležel a pomalu vyrazil. Docela pěkné přitom bylo, že jsem se prakticky pořád cestou díval na Carrantuohill - nejvyšší horu Irska. Našel jsem si na mapě menší jezero kousek od města Killarney, kde bych mohl najít pěkné místo na spaní. Jezero, ke kterému jsem k večeru dorazil, bylo moc příjemné. Bylo už v nížině, ale vodu sbíralo jen z okolních hor, žádná řeka.

== Sobota ==
Ani jsem nečekal, že mi tento náročný den připraví během cesty nějaké příjemné překvapení. A stalo se - narazil jsem na velice zajímavé místo. Zprvu se mi zdálo, že poblíž bydlí někdo, kdo sbírá různé vykopávky a tady to shromažďuje. Byla to totiž obrovská zahrada plná velkých kamenných a kovových soch většinou ledabyle pohozených. Pak mi ale došlo, že jsem objevil zahradu jakéhosi sochaře. A to ne ledajakého sochaře. Ke svým dílům používal prakticky výhradně kámen nebo kov. A pokud kov, tak nějaké kousky starých rozbitých strojů. Díla byla od čistě abstraktních až k naprosto konkrétním předmětům (židle, křeslo, ambon - nebo takový pultík). Prakticky vše mělo jakýsi řád a své místo. Většina kovových předmětů byla úplně zrezavělá - a možná právě to dávalo celé zahradě jakýsi nádech dávné minulosti. Především to ale bylo tím, že tento sochař má úžasný cit pro původní keltskou kulturu. Všechny ty tvary jakoby chtěly říci nějaké poselství dávných časů. A to vše přesto, že při své práci používá svářečku a autogen. V jednom rohu zahrady se nacházela malá stříška a pod ní jeho dílna. Bohužel asi více nedokážu popsat atmosféru tohoto zvláštního místa.
Domů jsem přijel přesně k večeři, což mne skutečně hodně potěšilo. Bylo totiž kuřátko a brambory :-)

== Počasí ==
Podle toho co tak různě slýchám, počasí v té oblasti, kde jsem byl, je zpravidla podstatně lepší než tady v Corku. Skutečně! Celou dobu po těch šest dní jsem měl nádherně. Pod mrakem nebo slunečno, ale ani jednou přes den nepršelo (a v noci jen trochu). Zato když jsem se v sobotu vracel, hned se ke mně přihnal liják. A tady v Corku prý pršelo skoro pořád.
Co ale také souvisí s počasím, je vítr. A ten byl skutečně pořádný. Občas se mi během cesty stalo, že při jízdě z (docela velkého) kopce mne vítr v okamžiku zastavil. A naopak i do mírného kopečku někdy nebylo vůbec třeba, abych k jízdě zapojoval nohy.
Trochu jiná byla cesta zpátky do Corku. Neustále jsem odolával dosti silnému protivětru. Když se to sečetlo s mýma unavenýma nohama, musel jsem někdy i po rovině kolo tlačit. Takže těch 75 km bylo dost náročných.

== Peníze ==
Jak již u mne bývá zvykem, utratím na výletech podobného typu všechny peníze, co mám k dispozici. Pro ilustraci - začalo to výlety s Jindrou po Norsku a pak v Tatrách. Tam to bylo zajímavé tím, že jsme neměli na jízdenku zpět. Zbylo nám jen na cestu do Pardubic. Další podobnou akci jsem již provozoval sám a sice letos o Silvestru. To jsem se po týdnu cestování vrátil bez jediného haléře - totiž centu... tak jsem zavzpomínal...
Z předchozích zkušeností jsem již věděl, že se nevyplatí si toho brát moc, protože to stejně všechno utratím. Tak proč platit víc, než je nutné, že? Je pravda, že by se mi to občas hodilo, ale vrátil jsem se, líbilo se mi to, tak, co...

== Jídlo ==
Podařilo se mi v TESCU najít přesně to, co jsem potřeboval pro cestování. Vločky s nějakými přísadami - něco jako musli, ale ne úplně přesně. Hlavně, že to bylo dobré a výživné. K tomu jsem přibalil chleba, máslo, nějaký salám a trochu čaje. V podstatě jsem si s tím přes celý týden docela dobře vystačil.
I když je pravda, že po návratu jsem měl pořád pocit (v sobotu večer a celou neděli) že mám hlad a musím něco jíst, což jsem si s chutí dopřával.

== Táboření ==
Dnes, když vím, jakým způsobem hledat místo pro přespání, to jde již docela snadno. V Irsku je nejvhodnější k tomuto účelu využít pastviny pro ovce. Je jich docela dost a sdílet s ovcemi jednu pastvinu na noc není velký problém pro nikoho. Pak jde hlavně o to najít místo, které není moc vlhké a které není příliš na větru. Právě proto, že ten je tu hodně silný. Nejlepší to bylo poslední noc, kdy těsně nade mnou fičel vítr jako o závod, zatímco já se svým stanem jsem si užíval relativního klidu.
Také mi při tomto výletu došlo (v praktickém smyslu), že stříbrné alumatky opravdu nejsou nejlepším podložím pro spaní. Chlad od země se ke mně dobýval dosti citelně.

== Cesty ==
Pro tento výlet jsem se jednoznačně rozhodl, že budu užívat výhradně cest nebo pěšin, které jsou v mapě značené. V praxi to vypadalo tak, že jsem se s kolem vláčel od širokých skorodálnic až po stezky se značkou "Jen pro pěší". V podstatě jsem chtěl zvýšit svoji bezpečnost v terénu a mám dojem, že jsem o nic podstatného nepřišel.

== Nepříjemnosti ==
Tak se stává, že ne vše je úplně OK. Já měl nepříjemnosti vcelku tři.
První a největší byla ohledně kola. Vzal jsem si něco, co jsem pořádně neměl vyzkoušené a pak jsem na to doplatil. Asi v půlce výletu (ve středu) se v zadním plášti objevila díra. Plášť byl starý a zpuchřelý. To jsem ovšem nevěděl a myslel jsem, že špatná je jen duše. Neuvěřitelným způsobem jsem stopnul dodávku, která mě i s kolem odvezla do Killorglinu. V malém obchůdku mi pan prodavač (už po zavíračce) prodal duši novou a já doufal, že vše bude v pořádku. Když jsem vše "spravil" a vyrazil dále, zjistil jsem, že se mi cosi divného černého přilepilo k plášti. Po chvíli bezvýsledného kopání do onoho něčeho mi došlo, že kopu do duše a ta že by měla u kola zůstat. A hlavní problém je tedy v plášti. A na nový už jsem neměl. No a teď si člověče poraď! Poradil. Kusem drátu se mi podařilo díru zazáplatovat, takže to potom několik kilometrů vždy vydrželo a musel jsem spravovat znovu. Nakonec jsem vše vyřešil výměnou pláště ze zadního kola na přední, které bylo možná 5x méně namáhané a od té doby jsem na to již sáhnout nemusel.
Ve čtvrtek jsem přišel o poslední film, který jsem chtěl dát do foťáku. Znáte to. Ráno si říkám: dnes budu potřeba vyměnit film, dám si ten nový někam, aby byl po ruce... a od té doby jsem ho již neviděl. Odpoledne jsem ale za své poslední peníze koupil jiný, takže na písečný poloostrov jsem již měl dostatek materiálu pro focení.
Poslední nepříjemnost byl onen protivítr při zpáteční cestě. O tom jsem již ale psal.
Přes to všechno (nebo možná i právě proto) to celé byl úžasný zážitek, na který hned tak nezapomenu.

== Oceňuji ==
Nedá mi to abych se znovu nezmínil o tom, co mi během cesty hodně pomohlo.
Vařič: k vánocům jsem dostal výborný plynový vařič VAR, za což jsem nyní více než vděčný.
Vařík: opět musím pochválit tohoto výborného pomocníka, i když už jsem nevyužíval jeho možnosti při samotném vaření.
Stativ: jako výbavu do Irska jsem dostal mimo jiné malinký příruční skoro stativ. Nyní jsem jej využíval opravdu hodně a některé fotky si bez něj ani moc nedovedu představit. Škoda jen, že se mi z něj ke konci výletu vyklepala redukce na malý závit - tedy na můj aparát. Snad tu seženu jiný.
Láhev na vodu: to jsem dostal od Dorky. Litrová, dobrý tvar, správný objem, prostě akorát.

== Závěr ==
Co říci? Celkově hodnotím celý výlet velmi pozitivně. Bylo to... vlastně nevím, jaké krásné správné superlativní výrazy použít. Věřím, že podobných zážitků mne zde čeká více.

== Co se jinam nevešlo ==
... a to se ještě dnes děly jiné věci, jako že jsem byl na mši v irštině, nebo že tu právě vedle mne sedí kamarád Pepa Kahoun a čeká až to dopíši. O prvním se asi časem zmíním víc. O druhém nikoli, tak jen 4 větičky teď.
Takže Pepa byl půl roku v Dublinu, kde studoval a pracoval. Těsně před odjezdem si asi řekl, že by mne chtěl vidět. Tak je tu ještě s jedním kamarádem. Zítra se více porozhlédnou po okolí a zpět do Dublinu a domů...

Ze silnice Glengarriff - Kenmare
	Těsně za tunelem	Vítr
Stará cesta Killarney / Kenmare	Stará cesta Glengariff / Kenmare	Jezera u Killarney
Jezera u Killarney	Zasněžené vrcholky The Reeks	Turistická značka
Jezera u Killarney	Nouzová úprava pláště u bicyklu	Písečné duny
Na poloostrově rossbehy	Při západu slunce	Poloostrov Rossbehy
Dílna sochaře cestou domů	U umělce na zahradě	U umělce na zahradě
U umělce na zahradě	U umělce na zahradě	U umělce na zahradě

Deníčky na podobné téma

Osobní zkušenosti v Irsku Výlety - vícedenní Příroda Podnebí